2012: Rekakapitulace

 Jednou večer jsem si tak u čaje říkal, že tenhle rok byl dost narvanej skvělejma deskama a že by možná nebylo od věci se trochu ohlídnout, co nám to letos vyšlo za parády. Rozhod jsem se dát dohromady 10 desek, který vás zaručeně vystřelí ze sandálů. A kdyby ne, tak si nestěžujte, máte mít tak dobrej vkus jako já. Tak tady to je, TOP10 2012, pořadí čistě náhodný.

Godspeed You! Black Emperor - 'Allelujah! Don't Bend! Ascend!

 Constellation Records, 53:09

Ochutnávka:  Mladic

  Tak čim jinym začít, než Godspeedama? Už jenom fakt, že vydali něco novýho je opravňuje bejt v tomhle žebříčku, eště navíc když je to tak dobrý, jako tahle deska. Nedalo mi to a pořídil jsem vinyl. Kromě výbornýho obalu a vložených grafických materiálů jsou zajímavý i samotný desky - disk A je klasickej 12", disk B je 7" a pokud chcete mít pořadí songů stejný, jako je na CD verzi, tak se připravte na žonglování s kotoučema - A1, B1, A2, B2. V případě, že se vám s tim nechce srát, tak máte kliku, protože je to celý hrozně dobrý v libovolnym pořadí. Dejte si to!

Dinosaur Jr. - I Bet on Sky

Jagjaguwar, 46:53

Ochutnávka: Recognition

  Tahle deska mě naučila sjíždět Dinos ve velkym. Věděl jsem o nich už dlouho, ale kromě občasných dýchánků s Farm se nedalo říct, že bych je poslouchal. Ale J a Murph nám zase ukázali, že s Louem jim to šlape nejlíp a vylezla z toho dost možná nejlepší deska co kdy stvořili (a že je z čeho vybírat). Kuci už maj svoje léta, je to znát na zadumanější náladě a feelingu songů, ale to rozhodně neni na škodu, pořád máte chuť roztrhat džíny, navlíct flanelku a jen tak se projíždět po městě na skejtu s walkmanem na uších. Dejte si to, i když třeba na skejtu neumíte (já taky ne)!

Mark Lanegan - Blues Funeral

4AD, 55:27

Ochutnávka: Gravedigger's Song

Zpíval ve Screaming Trees, jednu dobu byl členem Queens of the Stone Age, spolupracoval s Cobainem, založil Gutter Twins, ale já mam Lanegana prostě nejradši sólově. Dlouhou dobu jsem nedal dopustit na jeho Bubblegum, ale už po prvnim poslechu Blues Funeral mi bylo jasný, že mam novou oblíbenou desku. Mark ukazuje, že mu sedí jak pomalejší tempo, tak řízný vypalovačky a já jenom doufam, že se nechystá do starýho železa, protože čim starší, tim lepší. Dejte si to, fakt!

P.S: Rudej páv o týhle desce napsal "Zní to jako když vám pod barákem v kterym jste se narodili hloubí černouhelnej důl.". Výstižnejší popis už těžko někdo vymyslí.

Planety - Peklo, peklo, ráj

MAMAMRDAMASO, 34:59

Ochutnávka: Nafialovělá vnějších srdcí

A máme tu i jednoho zástupce z našich luhů a hájů. Dalo by se říct, že mě letos z tuzemský produkce dostaly jenom dvě desky, ale obě pořádně. Planety a Vracejte konve na místo od Master's Hammer. Rozhod jsem se do mýho žebříčku dát právě Planety, protože přišly tak nějak nečekaně. Moc nevěřim tomu, že bych dokázal k týhle desce napsat něco lepšího, než maj Mamamrdamaso na svých stránkách, takže budu citovat: "Achtung, české texty, vesmírná hudba, galaktický zážitek, pekelná vášeň a ke všemu odhodlaný talent zliskat se tak akorát, jak to uměl jen Oldřich Nový. Zavřete oči, pičusové, přichází Planety." Dejte si to!

Woven Hand - Laughing Stalk

Glitterhouse Records, 42:54

Ochutnávka: Glistening Black

V létě se začlo v kuloárech šeptat něco, co člověka znalýho poměrů muselo minimálně trochu znepokojit. Kazatel Edwards se zvednul ze židle, čapnul elektriku a Woveni teď prej hrajou metal! Takže faktor těšingu na novou desku byl vysokej. A oprávněně, metal to teda uplně neni, ale je to výborný! Svoje experimenty s vymítáním ďábla a všeho možnýho za pomoci obskurních nástrojů vyměnil Eugene za riffy, který maj sílu zhruba tak 16 koňských sil (badum tss!). Dejte si to, zvlášť jestli máte rádi starý Wovenhand.

Baroness - Yellow and Green

Relapse, 75:09

Ochutnávka: Take My Bones Away

Tak dáme trochu kontroverze. Po skvělym přijetí Blue Record se Baroness vysrali na nějaký ždímání toho samýho a přehodili výhybku směrem k přímočarosti a hitovkám. Spousta lidí to nedokáže přenést přes srdce, ale já jim to žeru i s navijákem. Neni to lepší než Red a Blue, je to jiný a fakt dobrý! V první řadě je to důkaz, že se metal dá dělat chytře, naserte si, hovada v koženejch kalhotech. A vy ostatní si to dejte, Yellow je hitovější, Green je spíš zadumaný, neumim rozhodnout co je lepší, tak se kdyžtak ozvěte jak to máte vy!

Cars&Trains - We Are All Fire

Fake Four, 35:38

Ochutnávka: We Are All Fire

Co dodat? Tahle deska je prostě hrozně hezká a to na mě platí. Citečky vole. Ale je to geniální i po zvukový stránce. Fér je, že si to Tom Filepp všechno obsluhuje a nahrává sám, navíc má suprovej hlas. Little black birds in the family tree. Baví mě rozmotávat různý vrstvy zvuků, smyčců a perkusí, přitom to ale v žádnym případě nezní přeplácaně, pořád je to v první řadě o melodii a ta je tady sakra silná! Dejte si to, ale víckrát, jednou to nestačí!

Pontiak - Echo Ono

Thrill Jockey, 33:18

Ochutnávka: Lions of Least

Rok 1978, ve Washingtonu se narodil Jennings Carney. Střih. Rok 2012. Pontiak vydávaj svojí zatim poslední desku Echo Ono. Od roku 1978 se Jenningsovi stihli narodit ještě dva bráchové a společně založili kapelu, která letos svojí novou desku přijela předvést i k nám, na Sedmičku. A bylo to super. Vychytanej mix, mezi psychedelickejma pasážema a klasickym rockovym nářezem (a ta basa je tam něco jako vesmír, velký a boží). Dejte si to nahlas!

Om - Advaitic Songs

Drag City, 43:49

Ukázka: Gethsemane

Když se řekne meditativní hudba, většině lidí se vybaví nějaká debilní čajovna, dredatej přírodní tupec se smradlavejma nohama a Enya. Pro lidi, kterým se z podobných věcí dělá špatně jsou tady Om. Vytáhněte vonný tyčinky, celej den nevětrejte, pořádně osolte subwoofer a slibuju vám třičtvrtě hodiny nadšenýho kejvání do pomalých rytmů. Kdyžtak si eště vemte nějaký drogy. Ve starších albech Om občas uměli trochu nudit, ale tady mi všechno přijde tak akorát, přicházející letargii dokáže spolehlivě rozehnat nějakej údernější riff, ale pořád všechno dohromady dává smysl. And the phoenix rise triumphant. And walks onto the certitude ground-- the soul's submergence ends. Dejte si to, tahle deska je heavy jak tvoje máma.

Cursive - I Am Gemini

Saddle Creek/ Big Scary Monsters, 43:03

Ochutnávka: Double Dead

No a nakonec si dáme jednu koncepční desku (jo, furt se takový věci ještě dělaj). Cursive už něco podobnýho zkoušeli s Ugly Organ, ale teprv I Am Gemini to dotahuje do dokonalosti. Tak trochu Burtonovskej příběh o dvojčatech, jeden hodnej, druhej zlej, jak taky jinak. Doporučuju poslouchat s bookletem a číst si texty. Nejlepší ale na tom všem je, že je to použitelný i jako obyčejná deska, hudební stránka neni až tak výrazně podřízená vyprávění příběhu a najdeme tu i pár vyloženě rockových vypalovaček. There are voices in the dead of night, a child screaming "I Am Gemini". Jediný co mě trochu zklamalo byly zatim vydaný klipy. Tak trochu jsem doufal, že by mohli postupně dělat tématickej klip ke každý písničce a nakonec by z toho všeho dohromady moh vzniknout film. Protože jestli bych chtěl vidět film podle nějaký desky, tak je to tohle. Jo a dejte si to.

                                                                              ----

No a to je všechno, pár desek se mi sem nevešlo, ale to neznamená, že by byly nějak horší než tenhle výběr. Namátkou třeba už zmíněný Vracejte konve na místo od Master's Hammer, samozřejmě nový Mono, Tame Impala, Moses Luster se taky vytáhnul s hodně povedenou deskou a This Is Our Science od Astronautalise,  což je sice o pár dní loňská deska, ale letos jsem jí poslouchal možná i ze všechno nejvíc. Každopádně doufam, že aspoň něco z toho zkusíte a hrňte na mě případný reklamace, já vám pak vysvětlim, že nemáte pravdu.


EDIT: Zapomněli jsme na Kevina Converge!