Singin’ in the rain. To by mi asi znělo v hlavě, kdybych při hraní Hotline Miami nemusel obdivovat skvělej soundtrack (podílel se mimo jiné i Jasper Byrne, autor Lone Survivor, chytáme se?). Zpívání v dešti by ale v tomhle případě neměl na starosti Gene Kelly, ale samotnej Alex DeLarge. Znáte snad povolanější osobu, když jde o kapku toho ultranásilí? Skrz maskovanýho hrdinu a oddychový náhledy do jeho “běžnýho” života se nabízej i další přátelský pomrknutí z Miami až k Pomeranči. Stejně jako Kubrickovo film (a Burgessova předloha) si Hotline nebere servítky, ale zároveň ukazuje něco jako vražednej tanec. Vzpomeňte na těch několik minut, kde si dopřáváme tónů Rossiniho La Gazza Ladra a mezitim se odehrává jedna z nejslavnějších zpomalených scén vůbec, Alex je ve svym živlu, jeho drugové letí do vody. Hotline Miami provozuje něco podobnýho, ale zrychleně, žádný zdržování, kolikrát ani nevíte jak a je vymalováno na červeno. Sice je možný se pokoušet o nějakej ten stealth postup, ale střetu se vyhnout nemůžete, jak jinak by ste chtěli vyčistit celej level? Málokdy se vám to povede na první pokus, je potřeba mít dokonale zvládlý všechny taneční kroky. Chlapíka u vchodu omráčit dveřma, ale omráčení nestačí, seberem trubku a rozlousknem mu kokos. Pán vedle nejdřív seděl u televize, ale jde se podívat co se děje, má kvér, nestačíme k němu dojít, výstřel, naštěstí vedle. Krvavá trubka letí vzduchem, zásah a radost z nový pistolky. Jdem si najít další oběť. A do toho ta vypsychovaná muzika (k poslechu dole), už jste si někdy vzali zbytečně moc paralenů a k tomu nějaký to kafe? Nevim jak to popsat jinak, než “sick”, ale beru to jako pochvalu. Zahrajte si to a uvidíte.
It will make you vomit with glee.
Žádné komentáře:
Okomentovat