The Tiny Bang Story

"Co to je za vykrádačku Machinaria?!“, přesně tohle byla moje první reakce při setkání s The Tiny Bang Story, prvotinou ruského nezávislého studia Colibri Games. A tenhle pocit se se mnou tak nějak táhnul po celou dobu hraní.

The Tiny Bang story inspiraci českým megahitem indie scény opravdu nezapře. Jeden z mála výraznějších rozdílů je možná absence na obrazovce přítomného hlavního hrdiny, veškeré interakce se odehrávají výhradně prostřednictvím kurzoru, odpadá tím, občas trochu otravné, přecházení po scéně, jenom aby mohl hráč vyzkoušet jestli se náhodou nedá pohnout s touhle páčkou. Ale styčných ploch je daleko víc. Pěkná, ručně kreslená, ale trochu netypická adventura, stylizace do jakéhosi roztomilého pohádkového steam punku, jednotlivé obrazovky s interaktivními prvky. A také pixelhunting.

Zatímco v Machinariu bylo hledání předmětů většinou poměrně jednoduché a spíše šlo o zjišťování jak ony předměty správně využít, v Tiny Bang Story tvoří hledání různých šroubků, kuliček a podobných drobností možná i dvě třetiny hry. Právě v tom tkví asi největší kámen úrazu. Občas je prostě toho lovení všeho možného už přeci jenom trochu moc a opravdu se vám nechce znovu prolézat všech 5 aktuálně dostupných obrazovek a hledat kde jste mohli zapomenout tu poslední červenou kuličku.

 Autoři navíc zvolili poměrně nešťastný systém zadávání úkolů, takže se vám bude pravidelně stávat, že narazíte na předmět u kterého jste si stoprocentně jisti že ho budete potřebovat, přesně víte kam s ním a co to udělá, ale sebrat ho prostě nemůžete. Nejdřív totiž musíte kliknout právě na místo kde je daného předmětu zapotřebí a teprv pak vám hra blahosklonně oznámí, že na spuštění tohoto stroje potřebujete 20 ozubených koleček, i když jste pět sekund předtím zuřivě klikali na ozubené kolečko, které v tu chvíli nešlo sebrat. Naštěstí zde funguje jakýsi systém nápověd, ale ten není samospásný a celkově se mi zdálo, že v již zmíněném slavnějším vzoru byl zpracován daleko lépe.

 Inspiraci Machinariem vykazují také minihry a různé logické hádanky. Většinou se jedná o tradiční přesouvání dílků skládačky, sestavování potrubí aby mohla volně protékat voda, opakování předváděných barevných sekvencí a další klasiky žánru. Jako červená nit se celou hrou ale táhne sbírání a sestavování puzzlů. V každé z pěti kapitol máte za úkol nalézt určitý počet dílků a po jejím dokončení je i přidat do skládačky (kdo hrál Braid, tak už je doma). A puzzle přece baví každého, hm?

  Jakkoliv předchozí text může vyznívat lehce kriticky, nebo nespokojeně, po několika hodinách strávených ve světě Tiny Bang Story můžu v klidným svědomím odpovědět na otázku položenou v úvodu. Možná to je kopie Machinaria, ale poctivě udělaná a i přes některé nedostatky sakra zábavná! Obtížnost je nastavená celkem dobře, nějaký ten zásek se sice vyskytne, občas jsou zadané úkoly trochu nelogické, ale nic co by vás nějak zásadně znechutilo. Navíc neobsahuje žádné rozhovory a jenom minimum textu, takže pokud máte děti, nebo retardovaného sourozence, mohou si v pohodě zahrát také.

Za mě palec nahoru!